Obezita mezi hvězdami je horší fenomén než mezi lidmi

přidáno: 22. 1. 2013 11:52, autor: Jana Ma   [ aktualizováno 13. 2. 2013 4:30 ]
Zatím posledním hostem v Křesle pro Fausta byl astronom RNDr. Jiří Grygar. A já osobně jsem poprvé viděla nejen pana doktora, ale i zcela zaplněný Akademický klub. Ostatně, po hodině a půl povídání jsem i pochopila proč.

   Doktor Grygar je vlastně sám takový přírodní úkaz. Pro svoji profesní kariéru se rozhodl už v 9 letech, což nepovažuje za zvláštní, protože říká, že někteří jeho kolegové měli jasno už v 6. Již od dětství byl prý vášnivým čtenářem a knihy nasával jako houba. Zlomová byla ta o astronomii, u které už zůstal. 

   Ve 14 letech poznal podobně zaníceného člověka – Luboše Kohoutka – a jejich životy se na dlouho spojily, nejen ve společném bádání. Již na střední škole si řekli, že je už načase nejen teoretizovat, ale i pozorovat. Vzali zahradní lehátka, vyrazili na střechu panelového domu a po nocích sledovali asteroidy. O mnoho let později objevil doktor Kohoutek novou planetku (která však zdaleka nebyla jeho první) a dal ji svému příteli jako dárek – planetka 3336 Grygar.

   Astronomie má mnoho zajímavých pravidel. Pokud byste někdy v životě náhodou objevili jako první kometu, můžete ji klidně pojmenovat po sobě samém – možná se to tak trochu i očekává. Pokud ale narazíte na novou planetku, pak vaše jméno nést naopak nesmí.

„Ve skutečnosti bychom byli rádi, kdyby se našla jedna jediná teorie, která by platila jak pro mikrosvět, tak pro ten velký. A my bychom ji pak mohli nosit na tričku jako logo Coca-Coly“

   Věděli jste, že vesmír existuje odhadem 13,7 miliardy let? Teorie o jeho velikosti a konečnosti se stále mění. Jeho skutečné fyzikální vysvětlení moje duše (a mozková kůra) medika přestala chápat v polovině vysvětlování. Ale úvahu o čase a rychlostech jsem si jednu odnesla. V roce 1987 pozorovali lidé na Zemi výbuch obrovské supernovy a bylo to bráno jako věc aktuální. Jak se později ukázalo, jednalo se o 160 000 let starou záležitost, která k nám jen putovala prostě trochu déle J.  

   Nejen tyto nová zjištění umožňuje známý Hubbleův teleskop, který prošel od své instalace již několika revizemi, které velice výrazně zlepšily jeho výkon. Momentálně jsou s ním vědci „dohlédnout“ na 13,2 miliardy světelných let. Aby taky ne, když má průměr 2,4 m a váží 11 000 kg.

     

   Ačkoliv vesmír nabízí mnoho zajímavého, v dějinách lidstvo vždycky nejvíce uctívalo Slunce. Jak říkal pan doktor Grygar: „Bylo to pochopitelné. Nejvíc svítí, nejvíc hřeje, a když zapadne, je tma“. Naše Slunce patří ale všeobecně mezi celkem malé hvězdy. Což je naší jedinou šancí. Čím větší hvězda, tím kratší život totiž má (2x větší Slunce by mělo již 8x kratší životnost) a navíc by nás větší Slunce nakonec spálilo a pohltilo. Méně je někdy více.

„I teorie relativity sama o sobě je vlastně nepředstavitelná. Nikdo si asi nemyslí, že čím rychleji půjde, tím bude těžší“

   Doktor Grygar se zamýšlel také nad společnými rysy astronomů a lékařů. Oba dva musí podle něj pozorovat a nikdy si nemůžou být úplně jistí, že to co vidí, je špatně a mělo by se zasáhnout. „Ve skutečnosti bychom byli rádi, kdyby se našla jedna jediná teorie, která by platila jak pro mikrosvět, tak pro ten velký. A my bychom ji pak mohli nosit na tričku jako logo Coca-Coly“, říká.

   Astronomie je krásná i v tom, že když vyřešíte jednu otázku, tak nastane hned nová - těžší, na kterou už stačit nebudete. Pokud bychom ale přeci chtěli vstoupit do tajů kvantové fyziky, musíme se prý vzdát veškeré naší představivosti, protože kvantová fyzika se prostě představit nedá. Hned jsme dostali i konkrétní příklad: „I teorie relativity sama o sobě je vlastně nepředstavitelná. Nikdo si asi nemyslí, že čím rychleji půjde, tím bude těžší“.

   Pana doktora Grygara jsem viděla osobně poprvé v životě. Pokud bych se s ním setkala ve svých 6 nebo 9 letech, jsem si jistá, že bych dnes nestudovala medicínu, ale zkoumala bych hvězdnou oblohu. Je to velice zajímavý člověk, jehož práce je jeho celoživotní vášní a jeho zapálení vás dokáže strhnout a pohltit, přesně jako Slunce. Kromě toho je také člověkem inteligentním, velice pozorným a vtipným. A já se „vyprodanému“ Akademickému klubu vůbec nedivím. Pokud bude příležitost, určitě se na rozhovor s ním někam vypravte.

   Nebo doražte na další zajímavé hosty do Křeslo pro Fausta. Příště nás čeká kritik a novinář Jan Rejžek

    


Comments